Mnoho seniorů má problémy zaplatit základní životní potřeby, na cokoliv jiného jim prostředky nezbývají. I když už nemají kde šetřit, pomoc odmítají. Změna tohoto postoje by jim výrazně změnila život a psychickou i fyzickou pohodu.

Reálné důvody

Mezi reálné překážky, které nejen seniorům brání ve využívání příspěvků a dávek patří v první řadě jejich neznalost. Je to zcela nový svět, ve kterém se většina pracujících lidí nepohybuje, nejsou tématem k hovorům a po odchodu do penze jen málokoho napadne, jestli náhodou neexistuje příspěvek, který by v aktuální životní situaci pomohl.

V médiích jsou informace velmi kusé a povrchní. Na internetu dokáže aktivně vyhledávat informace jen velmi malé procento lidí nad 70 let. Informace jsou navíc plné úředničiny, složitých slovních obratů a nekonečných souvětí. Ty si občas musí dvakrát přečíst i výrazně mladší člověk.

Vyřízení příspěvku navíc vyžaduje určitou administrativu, která může být také nad rámec schopností seniorů.

V určitém věku je ostatně překážkou i samotná cesta na úřad.

Mentální a emoční důvody

Pro každého, kdo si celý život vystačil s tím, co vydělal, je pobírání příspěvků a dávek spojeno s přiznáním, že selhal. Seniory v tom podporuje také mínění většinové společnosti. Ta má dávky spojené se sociálně slabými nebo nepřizpůsobivými spoluobčany.

Nejen seniorům je tedy nepříjemné o jakékoliv dávky žádat a snaží se tomu vyhýbat, dokud je to možné. Udržují si tak pocit soběstačnosti, který je ve vyšším věku zásadní součástí důstojnosti. Ta je neocenitelnou hodnotou pro každého seniora.

Aktivitu musí převzít rodina

Už jste někdy museli vystoupit z komfortní zóny s vědomím, že to zlepší váš život? Chce to hodně odvahy a disciplíny pro boj se všemi těmi zcela rozumnými důvody, proč to neudělat. V takových chvílích hodně pomáhá také mít na blízku někoho, kdo nás podpoří a případě popostrčí, když váháme.

A právě v tom může sehrát obrovskou roli rodina. Ta snáze překoná bariéry v podobě hledání informací, může pomoci s dopravou na úřad i vyplněním formulářů. Většinou na to není potřeba ani jeden celý den.

Dále je nutné se seniorem komunikovat. Říci mu, že neztrácí nic na své hodnotě, pokud k důchodu bude dostávat ještě příspěvek na bydlení. Ba právě naopak. Vaše návštěvy budou určitě příjemnější, když budou plné úsměvů, vyprávění o zážitcích třeba z výletů, univerzity třetího věku nebo jen povídání u kávy.

Jednoduchými otázkami také můžete zjistit, kolik bydlení stojí, zda má na příspěvek nárok a v jaké výši. Pak stačí rozhovor o příspěvku začít otázkou „Co bys dělala se 4 000 korunami měsíčně navíc?“. Je nutné počítat s nutností vyhnout se odpovědi na otázku „Proč se ptáš?“, ale pokud získáte odpověď, máte napůl vyhráno. Senior si příspěvek začne spojovat i s něčím příjemným. To můžete posílit, když se budete ptát na detaily a s tím spojené emoce ve stylu „Chodila bys tam ráda?“, „Měli by z toho radost?“, „Jaká barva by se ti líbila?“.

Existují však případy, kdy je lepší se se seniorem příliš nebavit a oznámit mu jen datum, kdy zajedete do města peníze vyřídit. Pokud má na příspěvek nárok, pak ho potřebuje. Z počátku nečekejte nadšení, ale až peníze přijdou, situace se změní.