Na krizovou linku pro seniory telefonuje paní Zdena. Žije již dlouho sama. Na linku občas volává, když je nemocná a samota na ni doléhá více. Ptá se, co je za den v týdnu. Říká, že se necítí poslední dobou ve své kůži.

Pracovnice linky se zajímá o to, jak se to projevuje a jak se klientka cítí. Paní Zdena říká, že si včera nemohla vzpomenout, co dává do své oblíbené polévky. Také často hledá telefon a ovladač od televize. Ráno ho našla v lednici.

Pracovnice se doptává, jak se klientka cítí.

říká paní Zdena.

Pracovnice shrnuje, že se klientka nachází v náročné situaci, ve které jí není dobře. Doptává se, zda o tom ví někdo z blízkého okolí.

Pracovnice ji podporuje v tom svěřit se dceři. Vytváří s klientkou plán na nejbližší hodiny, který zahrnuje prolistování časopisu, upečení koláče a po tom telefonát dceři a její pozvání na kávu.

Pracovnice klientku ujišťuje, že může znovu zavolat, bude-li potřebovat. Tím se spolu rozloučí.