Nástup seniora do zařízení je pro celou rodinu obdobím intenzivních emocí a změn. Zda a jak dobře senior nové prostředí přijme, je rozhodující nejen pro vzájemné vztahy, ale i kvalitu celého procesu následující péče. Hodí se tak mít informace co nejdříve, ještě než k nástupu do zařízení dojde. I o adaptaci totiž platí, že je procesem v čase a pro jeho zvládnutí jde mnoho udělat právě v předstihu.

Co je to adaptace?

Adaptace obecně znamená proces postupného přivykání novým vlivům, změnám, jehož úspěšné završení zaručuje (z biologického hlediska) živému organismu přežití v novém prostředí (podmínkách). Může se týkat mnoha oblastí společenského i biologického života, psychiky, zdraví atp. Ne vždy je adaptace završená nebo úspěšná.

Jak dlouho trvá adaptační proces?

Nejčastěji se doba zvykání pohybuje okolo týdnů až půl roku, pevné pravidlo ale neexistuje a u každého seniora bude délka individuální. Důležité je ukázat blízkému v tomto období svou trpělivost, náklonnost a podporu, byť může být situace ztížená často vzhledem k zdravotnímu stavu „nedobrovolným“ odchodem z domácího prostředí.

Na co se můžete připravit?

Během adaptačního procesu může docházet k vyhrocení emocí na všech stranách, dočasné změně chování seniora nebo naopak rychlému přivyknutí na režim. Čeká vás role komunikátora se zařízením i blízkým, zařizovatele věcí od jejich zajištění a stěhování po úřady a plánování návštěv. Vše je nové. Ale stejně tak jde o období znovupoznávání a objevování vzájemných vzpomínek i detailů ze života blízkého, utužování vazeb a možnosti být svému blízkému zdrojem opory. Právě o vás se senior může opřít, nabýt jistoty a vědomí, že je milován, podporován a provázen, přestože se ocitl v obtížné životní situaci. Personál vám bude nápomocný.

Jak a kde začít?

S adaptací začínejte s předstihem. Hned prvním krokem je společná návštěva vybraného zařízení a komunikace s jeho klíčovými pracovníky, především sociální pracovnicí, ale ideálně i vedením, vrchní sestrou nebo ošetřujícím personálem či aktivizačním pracovníkem. Nebojte se domluvit opakovanou návštěvu nebo účast na akcích zařízení, aby si senior mohl nové prostředí zažít. Kvalitní služba takovou angažovanost uvítá.

Sociální pracovník by měl v procesu přijímání klienta navštívit vašeho příbuzného také u něj doma. Je to důležitá součást sociálního šetření a měla by být pravidlem. Sociální pracovník má při domácí návštěvě možnost zaznamenat, co je klientovi blízké, jak se chová ve svém přirozeném prostředí, jaké využívá orientační prvky, pomůcky, ale i jaké preferuje vjemy, barvy, dekorace, zvyky… zkrátka vše, co náleží k jeho domácímu zázemí. Všechny tyto prvky mohou být užitečné pro personál a jeho práci s klientem během adaptačního procesu.

Faktory ovlivňující adaptaci seniora v zařízení

• Schopnost orientace – o průběhu zvykání samozřejmě rozhoduje míra schopnosti orientovat se v prostředí, čase i možnost vysvětlit si změnu prostředí i roli nových lidí kolem mě, aby si senior mohl vytvořit optimální prostor. Jakkoliv se to na první pohled může zdát, tak ztížená orientace není vždy nutně faktorem přitěžujícím, protože různá nápomocná vysvětlení a dojmy, které si senior s dezorientací vytváří, může přivykání naopak napomoci. Senior např. vnímá pobyt jako své zaměstnání, kde se cítí užitečný, adaptuje se díky náklonnosti či péči o ostatní obyvatele, pro které se cítí potřebný, naplněný apod.
• Dobrovolnost – možnost kontrolovat svá rozhodnutí má podpůrný vliv na zpracování změny, kterou jsme si sami vybrali. Pokud je to jen trochu možné, je ideální probrat možnost ubytování v zařízení se seniorem tehdy, kdy je ještě schopen o své situaci informovaně a samostatně rozhodovat.
• Spolupráce – rodinní příslušníci mají ve svých rukách doslova poklady a přímo klíče k tomu, jak seniorovi nové prostředí přiblížit. Jsou to často detaily, které se mohou zdát nepodstatné a obyčejné, v klíčovou chvíli a v rukou zaměstnanců zařízení však mohou zahrát podstatnou roli pro dobrou adaptaci. Jde o zájmy, zaměstnání, zážitky, detaily, zvyky. Je proto podstatné s pracovníky co nejvíce komunikovat.
• Zázemí – pocit odcizení lze utlumit např. umístěním oblíbených nebo pro seniora obvyklých předmětů a vybavení v jeho pokoji. Podporuje vědomí identity seniora a snižuje tak pocity zmatenosti, nejistoty.
• Informovanost – znalost prostředí ještě před nástupem seniora do zařízení je bez velkou podpůrnou pákou. Máte nejen možnost dopředu vychytat přednosti i zápory nového prostředí, ale informovanost poskytuje seniorovi pocit kontroly a účasti na rozhodování i významně sníží seniorův stres a podpoří práci personálu. Využijte různé aktivizační programy v zařízení i častější společné návštěvy s možností navázat kontakty s obyvateli ještě dříve, než bude nástup aktuální.
• Včasnost – příprava na celý proces… včetně komunikace s vybraným zařízením umožní problém adaptace rozložit v čase a lépe se na jednotlivé fáze připravit. Podstatné je, aby členové mysleli i na sebe, plánovali čas návštěv i podobu svého zapojení v péči o blízkého, aby se předešlo zbytečnému stresu a zátěži na obou stranách.
• Emoce – myslet na své emoce i emoce blízkého znamená pracovat na posílení vzájemných vztahů. Důležité je mít na paměti hlavně fakt, že člověk s demencí má naprosto stejné emocionální potřeby jako kdokoliv jiný, i když je neumí tolik popsat nebo vyjádřit. Je proto vždy dobré se ptát, jakou emoční odezvu a podporu by v dané situaci potřeboval kdokoliv z nás a zda některé projevy vzteku nebo negace nejsou jen přirozenou součástí prožitků, které je zkrátka nutné nechat proběhnout a odeznít v čase.

Jak se jako rodina blízkého nejlépe zapojit?

Snažte se být nápomocní a sdílní, komunikujte s personálem. Spolupracujte na vhodné úpravě prostředí pro vašeho blízkého, upozorněte personál v případě nezvyklého nebo rizikového chování, pomozte uspořádat a shromáždit věci, na které je váš blízký zvyklý nebo je má v oblibě. K vašemu blízkému buďte trpěliví a laskaví, ať už jsou jeho reakce jakékoliv, nejsou mířeny proti nám, ale jsou výsledkem snahy seniora situaci pochopit, odůvodnit si ji a tím se zorientovat. Senior s poruchou orientace si za mnohé přehnané reakce opravdu nemůže a nepůsobí je s úmyslem. Je dobré mít v tomto období někoho na pomoc, kdo pomůže a vyslechne také vaše pocity a obavy spojené se situací.

Jak to bude po nástupu do zařízení?

V období prvních týdnů v zařízení se bude personál vašemu příbuznému více věnovat, seznamovat vašeho blízkého postupně s pracovníky a okolím, zvát a zapojovat ho do činností a poznávat jeho zvyklosti. Čím lépe bude personál seniora předem znát, tím snadnější bude spolupráce.

Buďte v počátečním období více „po ruce“, pomůže, když budete návštěvy blízkého plánovat a např. je označíte výrazně v kalendáři, aby personál mohl příbuzného informovat, kdy vás může očekávat, a pracovat tak se steskem nebo dotazy vašeho blízkého. Naslouchejte personálu a snažte se spolupracovat na případných problémech a poskytnout potřebné informace vedoucí k jejich zvládnutí. Stále jste hlavními zodpovědnými pečujícími právě vy. Konzultujte s personálem i četnost návštěv, některé klienty častá návštěvnost velmi uklidňuje a pomáhá jim, jiné může v procesu adaptace mást a brzdit. Vše je o citlivém nastavení režimu i informací tak, aby vedlo k úspěšnému přijetí nového prostředí.

Kdy už půjdu domů – co na to říci?

Jako častá specifická otázka se u rodin seniorů s poruchou orientace objevuje dotaz, jak reagovat na otázky seniora ohledně návratu domů apod. Připomeňme si, že senior s poruchou orientace je i přes své obtíže plnohodnotnou dospělou osobností, která si určitě nezaslouží, abychom mu lhali, nemluvě o následcích, které to může na celý proces mít. Určitě se seniorem komunikujte ve smyslu, že tady je teď jeho doma a že vy přijdete opět v ten a ten daný termín/čas a budete se věnovat určitým společným aktivitám. Lež neumožní seniorovi vstřebat realitu, ani si zvyknout na nové prostředí. Nikdo z nás si lež nezaslouží. Podstatné je, abychom žili kvalitu našich setkání, aby se s námi senior cítil dobře a v zázemí, ať už jsou jeho úsudky o okolním prostředí jakékoliv. V případě pokročilých fází demence, kdy senior informacím už opravdu nerozumí a nepojme realitu, nemá smysl nic vyvracet, spíše respektovat vyslovené a soustředit pozornost seniora k tomu, co bude následovat teď – teď budeš mít svačinu, půjdeš na zahradu, můžeš si odpočinout na pokoji atd…