Zdá se to až neuvěřitelné, ale i takoví lidé žijí kolem nás. Mohou to být dokonce sousedé, které jsme jen nikdy nepotkali. Předpokládáme, že jde o náhodu, a prostě se jen míjíme. Ale realita může být zcela jiná.

Jednoho dne jsme uklízeli po rekonstrukci bytového jádra u seniorky, která si nás na tuto službu objednala. Není to pro nás nic výjimečného. Stavební práce vždy nadělají spoustu nepořádku a jemného prachu, který se usazuje úplně všude. Úklid je pak náročný i pro mladé a zdravé lidi. Pro seniory bývá neřešitelný.

S klientkou jsme se jako obvykle dali do řeči. I když jsem v praxi zažila už skutečně hodně, překvapilo mě, že paní skutečně už 12 let nevyšla z bytu. Nákupy jí vozily děti. Sil sice mnoho neměla, ale žádné léky nebrala a lékaře nenavštěvovala.

Paní už na tom nechtěla ani nic měnit. Odmítla tak nabídku na společnou procházku i za pomoci vozíku. Byla tak už zvyklá a v otevřeném prostoru by se ani necítila dobře.

Ven se tak už nepodívá nikdy. Její svět končí tím, co vidí z okna, což je jen protější dům a kousek oblohy. Už nikdy nezažije chůzi po trávníku, neuvidí živý strom, neuslyší cvrčka v trávě, neucítí teplo slunečních paprsků na kůži ani příjemný lehký vánek ne vlasech.

Takto může žít klidně dalších 10 let.