Bydlení dvou nebo více generací v jednom domě má mnoho výhod. Je ale potřeba ho vyřešit správně, aby nenadělalo více škody než užitku.

Výhody vícegeneračního bydlení

V první řadě je to skvělý způsob, jak se postarat o seniora v rodině. Denní kontakt, zajištění nákupů, dohled nad stravováním, možnost okamžité pomoci i s drobnostmi či snadného odvozu seniora k lékaři nebo na úřad jsou neocenitelné.

Je to také skvělý způsob předávání majetku v rodině. Senioři jinak často žijí ve velkých domech se zahradami na venkově, kde nejsou dostupné téměř žádné služby, a nezvládají se o svůj dům starat finančně ani fyzickými silami. Domy tak pomalu, ale jistě chátrají a ztrácejí na své hodnotě.

Mladí s rodinou pak naopak bydlí v malém bytě, ve kterém nikdo nemá vlastní prostor.

Vícegenerační bydlení tak řeší problém obou stran.

Každodenní kontakt s babičkou nebo prababičkou je prospěšný také pro děti. Ty se učí sociálnímu cítění, vnímají, že lidé jsou skutečně různí a mají různé schopnosti a získávají úctu ke stáří.

Babičky také mohou děti hlídat. Rodiče tak mají občas chvilku jen pro sebe. Zajdou si do kina, do divadla nebo na večeři jen ve dvou. To partnerskému životu neskutečně prospívá.

Skvělé je to i pro zdraví seniorů, a to psychické i fyzické. V první řadě si uvědomují, že jsou užiteční a platní členové rodiny. Vědí, že je někdo potřebuje. Mají také větší důvod o sebe pečovat, lépe se stravovat a dívat se na svět veseleji. Každý den vidí, že po nich na tomto světě něco zůstalo. A klid jim zajišťuje i vědomí, že v případě potřeby mají pomoc na blízku a nejsou sami.

Rizika vícegeneračního bydlení

Zejména senioři, kteří dlouho žili sami nebo jen s partnerem, nemusejí dobře snášet střet s rozdílnými životními rytmy.

Sice se říká, že senioři spí málo, ale potřeba spánku je u nich stejná jako u kohokoliv jiného. Jejich denní rytmus je jen posunutý. Dříve usínají a dříve se budí. Zejména náctiletí to mají právě naopak. Usínají pozdě a potřebují déle spát. Je to přirozené biologické nastavení.

Je tedy velmi náročné sladit rytmus rodiny tak, aby vyhovoval všem.

Problémem mohou být také zhoršující se smysly seniorů, zejména sluch. Hlasitá televize pak obtěžuje všechny. Sice by to vyřešila naslouchátka, ale ta senioři téměř nikdy nechtějí nosit.

Rady a tipy

Co tedy dělat, aby vše proběhlo v pořádku?

1. Pokud to jde, mějte oddělené bytové jednotky. To je nejlepší řešení, jak může mít každý svůj prostor a zároveň být ostatním nablízku.
2. Každý by měl mít přinejmenším svůj prostor. Ten by měli všichni respektovat, i když jde o jedinou místnost.
3. Pravidla si stanovte předem, a to nejlépe písemnou smlouvou. Bude tak naprosto jasné, co se od koho očekává. Nikomu se do toho sice nechce, protože v rámci rodiny je to hloupé, ale předejdete tím v budoucnu mnoha potížím.
4. Neulevujte seniorům příliš. Aktivita a povinnosti seniorům pomáhají. Vědí, že jsou užiteční. Je pak pro ně i snazší požádat v něčem jiném o pomoc, protože si nepřipadají tak moc na obtíž. Samozřejmě se to ale nesmí přehánět.
5. Zvažte, jestli poskytování péče zvládnete. Soužití se seniorem je závazek na dlouhá léta. Dohlížení na seniora s pokročilou Alzheimerovou nemocí je velmi náročné. Nepřetržitá péče vyčerpá nejbližší fyzicky, psychicky i finančně.

Existují lepší varianty?

Lepším řešením společného bydlení jsou výměnky, o kterých se více dočtete v článku Tradice výměnků se vrací, který je součástí tohoto čísla Gericon magazínu.

Pokud senior vyžaduje stálou péči, je pak někdy lepší i ústavní péče. Rodiny mají někdy velmi romantickou představu o tom, jak se o seniora postarají, ale ta se s realitou rozchází.