Adventní čas je tady, nejkrásnější svátky roku před námi. Tento čas by měl být naplněn, kromě vůně cukroví, zejména zastavením se, rozjímáním v kruhu přátel a rodiny, a také zamyšlením, čím udělat radost svým blízkým. U malých dětí je to jednodušší, kreslí či píší svá přání, pokud si rodina tento zvyk zachovává. A když se jim pak pod vánočním stromečkem splní, přichází ta neopakovatelná radost a jiskřičky v očích. To jsou ty okamžiky, kdy víme, že se to úsilí a dlouhé přípravy vyplatily.

A co naše starší generace? Ta už svá přání moc nezveřejňuje. Možná se i tváří, že už nic moc nepotřebuje, všechno už má. A je to opravdu tak? Určitě ne. Svá přání máme všichni, jen se je někdy možná bojíme vyslovit, aby se někdo nedivil, nevysmál se nám nebo se třeba nerozplynula.

A stejně nejcennější jsou vždy ta, která nelze nikde koupit, objednat, poslat poštou či kurýrem. Jsou zdarma, ale zároveň v kategorii - nedostatkové zboží. Jsou to přání velmi prostá, ale ta nejsilnější - více zájmu, pozornosti, naslouchání, sdílení a zastavení v tom každodenním dění. Toto nám všem v té dnešní době hodně chybí. Ano, doba je rychlá a tlačí nás žít v jejím rytmu. Otázkou jen je, zda s tímto souhlasíme, podvolíme se nebo si vyrobíme individuální životní scénář.

Pojďme se svých blízkých tedy zeptat nebo je nechejme jejich přání napsat, protože i tato forma může být pro někoho příjemnější. Při psaní si člověk může urovnat myšlenky, vložit do řádků i něco důležitého, co se třeba bojí říci přímo, ale chce již dávno sdílet. A třeba se i dozvíme nějaké zajímavé věci. Ať je to cokoli, tak to je skvělé, protože kde jsou plány, pohyb, akce, tam je život. Poté poděkujme za důvěru a snažme se ta přání v rámci možností splnit. Protože to je něco zcela jiného, než jen něco koupit, zabalit, aby se neřeklo, nezapomnělo, prostě něco bylo, protože k Vánocům dárky přece patří.

Tedy jedna cesta je se ptát, všímat si, zajímat se. A pak je tu ta druhá, která je ověřená a jistá, potěší vždy, dodá životní elán a energii každému z nás, bez ohledu na věk, pohlaví, postavení, zkušenostech.

Ano, je to již zmiňovaná vnímavá komunikace, porozumění, vzájemná sounáležitosti, sdílení, objetí, naslouchání. Je to radost ze zastavení, obyčejného společného povídání, vzpomínání. Stačí jen tuto možnost s úctou a láskou otevřít.

Zkusme tedy na chvíli odložit všechna elektronická zařízení, technické záležitosti. Pojďme se na chvíli zastavit, potkat se. Sdílejme radosti, starosti, vzpomínky, plány v klidu, bez hodnocení, skákání do řeči, spěchání apod. Pojďme spolu jen chvíli pobýt, zasmát se, poplakat, obejmout, jak je potřeba a situace si žádá. To jsou ty nejhodnotnější okamžiky života, které prostě nelze ničím nahradit. Rodina je jedinečný základ, přístaviště v životě, tak si ji užívejme, dokud můžeme a je nám přáno. Čas vánoční je k tomu jako stvořený.

Vyzkoušejme, pokud už takto nečiníme, zabalit červenou stuhou to nejcennější, co máte, čas - na setkání, sdílení a společné zážitky. Nemusí ho být moc, stačí opravdu pár minut, ale s maximální koncentrací jeden na druhého, vědomím, že to je to nejvzácnější, co nám život dává. Kvalita v tomto případě vždy vítězí nad kvantitou. Protože co máme dnes, se už třeba nikdy ve stejné či podobné formě nemusí opakovat.

Pojďme vnímat život více s pokorou a úctou k těm, kteří nám dopřáli být tady a teď, starali se o nás, dávali to nejlepší, co sami měli a uměli, někdy na hranici sebeobětování, ale vždy s vírou v šťastnou budoucnost.

V čase adventním můžeme začít, s novým rokem pokračovat. A kdo ví, třeba se budou dít zázraky, nejen o Vánocích.