Na krizovou a poradenskou linku pro seniory a pečující telefonuje mladá žena. Představuje se jako Helena. Helena je matka dvou malých dětí, bydlí ve vícegeneračním domě spolu se svým otcem a babičkou.
Babička trpí stařeckou demencí. Helena je na rodičovské, kromě dětí se stará také o babičku.
S pláčem se svěřuje.
Péče o babičku je již nad moje síly.
Pracovník jí vyjadřuje pochopení, doptává se na situaci doma.
Babička je v posledních měsících již zcela dezorientovaná, většinou nepoznává ani svého syna. Má potíže s inkontinencí. Bojím se nechat ji chvíli samotnou, babička byla vždy velmi akční a tato její vlastnost se ještě prohloubila. Neustále něco někam přesouvá, vyndává a přenáší.
Helena se pousměje a dodává:
Bohužel to samé dělá s dětmi, starší se už ubrání, ale mám ještě půlroční miminko a naprostou hrůzu z toho, že mu nechtěně něco provede.
Pracovník nechá klientku sdílet další těžkosti.
Helena hovoří o tom, že se v ní mísí soucit, vztek a naprosté vyčerpání.
Pracovník volající reflektuje, kolik toho pro babičku dělá, baví se o hranicích a zajištění základních potřeb Heleny a dětí. S pracovníkem se domlouvají, že se volající může kdykoliv ozvat a zkusit probrat různá řešení.
Dnes byl hovor spíše o emocích, vyslechnutí a podpoře.
Každý měsíc nové číslo s informacemi, které mohou zachránit život.