S přítelkyní jsme bydleli v pronajatém bytě 2+1 už nějaký ten rok, když její maminka zemřela. Zůstal už jen její tatínek, který byl nemocný a měl problémy s pohybem.

Už v té době jsme měli nějaké peníze našetřené a chtěli jsme si koupit byt na hypotéku. Dědictví nám to ještě usnadnilo. Když jsme se o tom zmínili před tatínkem přítelkyně, vzešel z toho nápad, že on prodá dům, menší část peněz dá druhé dceři jako předčasné dědictví, větší část dá nám, abychom si mohli koupit větší dům, do kterého se s námi nastěhuje, abychom se o něj mohli postarat. Peníze navíc měly být kompenzace.

Zdálo se to jako dobrý nápad, tak jsme vše uskutečnili, vyřešili majetek, dům pořídili a tatínka přestěhovali.

Romantické představy vzaly brzy za své. Nedošlo nám, jak moc budou cigarety smrdět v celém domě. U něj to patřilo ke koloritu domu, u našeho nového nám to ale vadí.

Tatínek zároveň začal vyžadovat na náš vkus až příliš mnoho péče, a to i věci, které si do té doby zajišťoval sám. Má pocit, že když nám dal peníze, tak má nárok na cokoliv.

Problémy to začalo vyvolávat i mezi mnou a přítelkyní, která cokoliv negativního spojeného se svým tátou bere velmi osobně a o žádném nastavení rozumných pravidel nechce slyšet.

Velmi nepříjemná je také ztráta soukromí. Přítelkyně je na něj z dětství zvyklá. Pro mě je to ale stále svým způsobem cizí člověk, se kterým sdílíme kuchyň, záchod i koupelnu. Ze vztahu se vytratila část intimity. Její táta může přijít kdykoliv kamkoliv.

S přítelkyní navíc nemluví její sestra, která má pocit, že jsme ji připravili o majetek. Přitom jsou chvíle, kdy bych s ní měnil. Možná bychom měli jen byt a ten celkem dlouho spláceli, ale měli bychom klid a vlastní prostor, o který jsme takto přišli.

Kdybych mohl vrátit čas, určitě bych na začátku trval na nějaké smlouvě, která by lépe vyjasňovala vztahy, práva a povinnosti. A asi bychom hledali i jiný dům. Nějaký, kde by mohly třeba po úpravách dobře fungovat dvě samostatné bytové jednotky.

Celkově je to totiž dobrý způsob, jak se postarat o seniora v rodině. Jako všechno to má své plusy i minusy. Dnes ale vidím naší dřívější naivitu.