Jak jdeme životem, tak občas zjišťujeme, že ačkoli se ptáme několikrát a opakovaně, odpovědi se nám nedostává. Trochu tomu nerozumíme, začínáme být podráždění, smutní až frustrovaní. Přesto se nadechneme či potlačíme emoce a zkusíme to znovu, a třeba i jinak. Případně to necháme na příště a zase vše probíhá v podobném módu. A nejlépe tak dlouho, dokud nám stačí síly. Pak se na to „vykašleme“ s adekvátními pocity.

Ale co s tím, když tu jasnou, přesnou odpověď opravdu potřebujeme?

Variant je spousta, domyslíme si ji, odhadneme, rozhodneme sami apod.

Ať už je to krátká a jednoznačná odpověď „ano“, nebo „ne“.

Někdy přijdeme s odpovědí, která obsahuje aktuální pocity, názory, potřeby, požadavky.

V případě našich blízkých je ale získání odpovědi velmi důležité. Domýšlení vytváří akorát další problém, podobné je to i s odhadováním.

Potom se totiž lehce stane, že doneseme babičce na návštěvu něco, co sice měla ráda kdysi, ale nyní už ne. Může to být třeba dobrota, která chutná nám, ovšem jí nyní nedělá dobře.

Jindy pořídíme nějaký skvělý dárek, třeba vyhlídkový let balónem, pro prarodiče k výročí. Kromě technického problému, jak s bolavými koleny pohodlně nastoupit a vystoupit, se objevuje také psychický zádrhel jménem strach.

Jsou ovšem i náročnější situace, kdy se nám to trochu zadrhne, třeba na tématu zdraví. Třeba když náš děda o sobě nechce prozrazovat, jaké má bolesti, byť by je bylo dobré otevřeně pojmenovat. Chce zůstat ještě aspoň chvíli „švihákem lázeňským“.

Jak to tedy udělat, abychom tu odpověď na svou otázku opravdu dostali?

Základem je mít jasno v tom, co vlastně chceme, tedy jasné zacílení.

Nedovolme během hovoru seniorovi odvést řeč od tématu. Jinak bychom totiž lehce zapomněli na to, o co nám vlastně původně šlo. Nové téma totiž často může být zajímavější a zábavnější.

Starší generace to někdy umí bravurně, záměrně i zájmově. Krásně stočí řeč jinam a my si až cestou domů či druhý den uvědomíme, že jsme odpověď vůbec nedostali.

Chce to opravdu jednoduše nezapomínat, pro jakou odpověď si jdeme. To je potřeba mít pořád na mysli. Komunikační odbočky, útěky a zkratky se snažme hezky s díky vrátit. A znovu v původní či pozměněné verzi otázku příjemně a mile zopakujme. A to tak dlouho, dokud odpověď nedorazí.

Je to tedy v našich rukou. Rozčilování ani rozčarování, že tady prostě komunikace nefunguje, není úplně to nejlepší řešení. Naštvání se, snížení emočního tónu, které je spojeno se zvýšeným hlasem, je také mimo. Tím se protějšek jen zasekne.

Proto je nejlepší volbou otázku v klidu a úsměvem zopakovat, a to s díky za všechny související či nesouvisející komentáře. To je potřeba trochu trénovat, ale výsledky pak stojí za to.