Nástup seniora do zařízení je pro celou rodinu obdobím intenzivních emocí a změn. Zda a jak dobře senior nové prostředí přijme, je rozhodující nejen pro vzájemné vztahy, ale i kvalitu celého procesu následující péče. Hodí se tak mít informace co nejdříve, ještě než k nástupu do zařízení dojde. I o adaptaci totiž platí, že je procesem v čase a pro jeho zvládnutí jde mnoho udělat právě v předstihu.
Adaptace obecně znamená proces postupného přivykání novým vlivům, změnám, jehož úspěšné završení zaručuje (z biologického hlediska) živému organismu přežití v novém prostředí (podmínkách). Může se týkat mnoha oblastí společenského i biologického života, psychiky, zdraví atp. Ne vždy je adaptace završená nebo úspěšná.
Nejčastěji se doba zvykání pohybuje okolo týdnů až půl roku, pevné pravidlo ale neexistuje a u každého seniora bude délka individuální. Důležité je ukázat blízkému v tomto období svou trpělivost, náklonnost a podporu, byť může být situace ztížená často vzhledem k zdravotnímu stavu „nedobrovolným“ odchodem z domácího prostředí.
Během adaptačního procesu může docházet k vyhrocení emocí na všech stranách, dočasné změně chování seniora nebo naopak rychlému přivyknutí na režim. Čeká vás role komunikátora se zařízením i blízkým, zařizovatele věcí od jejich zajištění a stěhování po úřady a plánování návštěv. Vše je nové. Ale stejně tak jde o období znovupoznávání a objevování vzájemných vzpomínek i detailů ze života blízkého, utužování vazeb a možnosti být svému blízkému zdrojem opory. Právě o vás se senior může opřít, nabýt jistoty a vědomí, že je milován, podporován a provázen, přestože se ocitl v obtížné životní situaci. Personál vám bude nápomocný.
S adaptací začínejte s předstihem. Hned prvním krokem je společná návštěva vybraného zařízení a komunikace s jeho klíčovými pracovníky, především sociální pracovnicí, ale ideálně i vedením, vrchní sestrou nebo ošetřujícím personálem či aktivizačním pracovníkem. Nebojte se domluvit opakovanou návštěvu nebo účast na akcích zařízení, aby si senior mohl nové prostředí zažít. Kvalitní služba takovou angažovanost uvítá.
Sociální pracovník by měl v procesu přijímání klienta navštívit vašeho příbuzného také u něj doma. Je to důležitá součást sociálního šetření a měla by být pravidlem. Sociální pracovník má při domácí návštěvě možnost zaznamenat, co je klientovi blízké, jak se chová ve svém přirozeném prostředí, jaké využívá orientační prvky, pomůcky, ale i jaké preferuje vjemy, barvy, dekorace, zvyky… zkrátka vše, co náleží k jeho domácímu zázemí. Všechny tyto prvky mohou být užitečné pro personál a jeho práci s klientem během adaptačního procesu.
Snažte se být nápomocní a sdílní, komunikujte s personálem. Spolupracujte na vhodné úpravě prostředí pro vašeho blízkého, upozorněte personál v případě nezvyklého nebo rizikového chování, pomozte uspořádat a shromáždit věci, na které je váš blízký zvyklý nebo je má v oblibě. K vašemu blízkému buďte trpěliví a laskaví, ať už jsou jeho reakce jakékoliv, nejsou mířeny proti nám, ale jsou výsledkem snahy seniora situaci pochopit, odůvodnit si ji a tím se zorientovat. Senior s poruchou orientace si za mnohé přehnané reakce opravdu nemůže a nepůsobí je s úmyslem. Je dobré mít v tomto období někoho na pomoc, kdo pomůže a vyslechne také vaše pocity a obavy spojené se situací.
V období prvních týdnů v zařízení se bude personál vašemu příbuznému více věnovat, seznamovat vašeho blízkého postupně s pracovníky a okolím, zvát a zapojovat ho do činností a poznávat jeho zvyklosti. Čím lépe bude personál seniora předem znát, tím snadnější bude spolupráce.
Buďte v počátečním období více „po ruce“, pomůže, když budete návštěvy blízkého plánovat a např. je označíte výrazně v kalendáři, aby personál mohl příbuzného informovat, kdy vás může očekávat, a pracovat tak se steskem nebo dotazy vašeho blízkého. Naslouchejte personálu a snažte se spolupracovat na případných problémech a poskytnout potřebné informace vedoucí k jejich zvládnutí. Stále jste hlavními zodpovědnými pečujícími právě vy. Konzultujte s personálem i četnost návštěv, některé klienty častá návštěvnost velmi uklidňuje a pomáhá jim, jiné může v procesu adaptace mást a brzdit. Vše je o citlivém nastavení režimu i informací tak, aby vedlo k úspěšnému přijetí nového prostředí.
Jako častá specifická otázka se u rodin seniorů s poruchou orientace objevuje dotaz, jak reagovat na otázky seniora ohledně návratu domů apod. Připomeňme si, že senior s poruchou orientace je i přes své obtíže plnohodnotnou dospělou osobností, která si určitě nezaslouží, abychom mu lhali, nemluvě o následcích, které to může na celý proces mít. Určitě se seniorem komunikujte ve smyslu, že tady je teď jeho doma a že vy přijdete opět v ten a ten daný termín/čas a budete se věnovat určitým společným aktivitám. Lež neumožní seniorovi vstřebat realitu, ani si zvyknout na nové prostředí. Nikdo z nás si lež nezaslouží. Podstatné je, abychom žili kvalitu našich setkání, aby se s námi senior cítil dobře a v zázemí, ať už jsou jeho úsudky o okolním prostředí jakékoliv. V případě pokročilých fází demence, kdy senior informacím už opravdu nerozumí a nepojme realitu, nemá smysl nic vyvracet, spíše respektovat vyslovené a soustředit pozornost seniora k tomu, co bude následovat teď – teď budeš mít svačinu, půjdeš na zahradu, můžeš si odpočinout na pokoji atd…
Každý měsíc nové číslo s informacemi, které mohou zachránit život.