Určitě všichni chceme být takto bohatí. Mít a vytvářet dobré vztahy.

Jak jen na to? Kde najdeme přesný a účinný návod, který nás toto naučí a celoživotní úspěch zaručí?

Možná by stálo za to prozkoumat celou historii, rodinné zkušenosti, ověřená a fungující pravidla od přátel a známých. Také se více dívat kolem sebe apod.

Jako dobrý základ by možná stálo za to, abychom se chovali k ostatním přesně tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.

A čím bližší lidé to pro nás jsou, tím více bychom měli být v tomto ohledu citlivější. Což je občas možná kámen úrazu.

Protože na šéfa si hned tak někdo nedovolí zvednout hlas, ale dlouho potlačované emoce někdy bezhlavě cílíme na své blízké. Nám samotným by se to asi nelíbilo, ale nemůžeme si nějak pomoci. Cítíme ten přetlak. A místo abychom jej využili na nějakou užitečnou činnost, štípání dřeva, rytí zahrady nebo si šli zaběhat, tak si asi naivně myslíme, že doma to pochopí, že prostě potřebujeme „upustit tu páru“. Vždyť přece ví, kolik máme starostí, stresu. A nakonec vlastně o nic nejde.

Ale je to opravdu tak aneb líbilo by se nám, kdyby se k nám někdo takto choval?

Kdyby někdo přišel na rodinnou návštěvu a ventiloval na nás své nashromážděné emoce? Ani následná případná omluva nic moc neřeší, pokud se situace při některé z dalších příležitostí zopakuje. Je to takový začarovaný kruh.

A přitom, objektivně vzato, kdybychom se viděli z opačného úhlu pohledu, tak bychom byli možná překvapeni. Startujeme občas na návštěvě, na děti, rodiče, aniž by nám dali jakoukoli záminku. A když to nejde na lidi, tak aspoň na zvířata, tedy i pes či kočka, kteří jdou nevinně okolo, to mohou schytat.

Tím hlavním problémem je, že přestože my si to nepamatujete, protože jsme v danou chvíli v zajetí svých emocí a rozum jde trochu stranou, lidé si naše chování pamatují dlouho a dobře.

A zejména starší generace si to může brát velmi osobně. Může je to rozčílit, nebo naopak dostat až do apatie, kdy přestanou komunikovat. Děti tomuto chování už vůbec nerozumí. Vždyť nic neprovedly. Začínají mít zmatek v tom, jak se tedy chovat. Mohou tedy mluvit, či raději mlčet.

Tak pozor na to a zpět ke starému dobrému pravidlu, které nám jistě pomůže udržet dobré vztahy. Chovejme se k lidem tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.