Alzheimerovou nemocí trpěli oba moji rodiče a s kolegyněmi jsme se staraly a stále staráme o mnoho dalších pacientů.

Staráme se hlavně o vzdělané lidi

Možná je to tím, že si naše služby nemohou dovolit úplně všichni, ale většina lidí v našem okolí, kteří mají Alzheimerovu nemoc, jsou vzdělaní lidé. Často jde o vědce, lékaře, inženýry apod., kteří pracují do vysokého věku. Zhoršení pak přijde velmi rychle a svou práci musejí opustit. Tím tito lidé ztrácí smysl života a velmi rychle odchází.

S nemocným se nikdy nehádejte

Nemá to smysl. Když vám řekne, že je princezna, nevyvracejte to. Takový člověk má svůj svět, ve kterém skutečně princezna je.

Místo toho hrajte tu hru s nimi. Třeba moje maminka jednou přijela z nemocnice. Jen jsme se pozdravily a maminka řekla, že se sanitkou zase vrátí zpět, protože v nemocnici pomáhala s malováním, a ještě se tam vrátí pomoci s úklidem. Nehádala jsem se s ní. Místo toho jsem jí řekla, že právě volali, že už to mají uklizené a není potřeba, aby jezdila. Tím bylo vše vyřešené, protože to zapadalo do jejího světa.

Jindy mi prozradila, že má pod postelí schovaného psa. Nemělo smysl jí cokoliv vysvětlovat. Jen jsem jí upozornila na to, že ho nesmí krmit, aby na to sestřičky nepřišly a někdo ho nevyhodil. Předešlo se tak případnému nepořádku.

Máme také klientku, která je přesvědčená, že je prezidentka. Tak jí říkáme paní prezidentko a vše je v pořádku.

Lidem s Alzheimerovou nemocí tím nijak neubližujete. Více jim ublížíte neustálým dohadováním o tom, že svět, ve kterém žijí, není skutečný. Stejně vám neuvěří a za chvíli na to zapomenou.

Mysl nemocných je nevyzpytatelná

Měli jsme pacientku, která nemluvila, protože se už nedokázala vyjádřit. Přesto ale byla schopná číst nahlas. Její mozek tak nebyl schopen zformulovat vlastní myšlenku. Ta část, která ale propojovala čtení s řečí, ale fungovala perfektně dál.

Pro rodiny je to hodně těžké

To platí pro všechny stránky života.

Psychicky je náročná hlavně ta část onemocnění, kdy pacienti mají potřebu schovávat třeba použité plínky do ledničky nebo do knihovny, odejít uprostřed noci na výlet, vyházet květiny z květináče a místo nich zasadit svícny apod.

Nutnost nepřetržité péče, která je v pozdějších stadiích nemoci potřeba, pak zasáhne také rodinný rozpočet.

Vydržte, ale s mírou

Pokud se pro domácí péči rozhodnete, máte náš velký obdiv. Pokud to ustojíte, budete mít mnoho historek, kterými budete moci bavit okolí. Svým dětem také dáte příklad, který pak s velkou pravděpodobností budou následovat. Zároveň tím vrátíte část péče, kterou jste od svých rodičů získali vy sami.

Mělo by to ale mít své hranice. Mnoho lidí taková péče příliš vyčerpává a nemají pak čas na svou rodinu. Nejsou schopni poskytnout dostatečnou péči vlastním dětem, partnerovi, a nakonec ani nemocnému. I pro něj je pak hospitalizace s nepřetržitou péčí lepším řešením.

Není to selhání. Máme tendence hledat ideální řešení. Ale tím je to, že náš blízký žádnou nemocí trpět nebude. V opačném případě jen hledáme nejlepší řešení ze špatných.